Dánsko, Tunisko 2022/23

       Dovolené s Tádou

Úvodem

Cestování je taková škola života. Nikdy nekončící zásoba poznávání a učení. Proto se snažím a budu snažit vždycky, alespoň jednou ročně vzít syna někam do zahrničí, ať vidí a poznává nové kraje a to jak se v nich žije. Po pár cestách si to oblíbil a vždycky se těší na další výlet. Tady nabídnu 2 z nich.

Dánsko 2022

Rok 2022 je nejtěžším rokem v mém životě (možná už jsem to psal o nějakém předchozím, ale letošek to určitě přebil). Plno změn, plno složitostí. Fyzické vyčerpání po půlroční rekonstrukci vystřídalo psychické vyčerpání nahromaděné v předchozích dvou letech. Poslední měsíce mi zbývala síla jen na dokončení některých nutných prací na baráku a chuť jen na čas strávený se synem a pár oslav. Jinak nic. Velká bída. A to se samozřejmě týká i sportu i kultury i cestování. Proto první a asi i jediný vejletík roku 2022 byl opravdu takzvaně za roh a na pár dní. Navrhnul jsem začátkem srpna kámošovi Brandonovi sbalit kluky a vydat se do Legolandu. Z návrhu byl nadšenej. Nejdřív jsem si doskládal své lego na zaharadě (6000 kostek zámkové dlažby, 300 bloků plotovek - uff). A koncem srpna jsem booknul letenky do Dánska, vstupenky do Legolandu a ubytování v blízké farmě. Těsně před odletem jsem pořešil zbytek z administrativy. A den před odletem sbalil dva malé batůžky...

Čtvrtek 22.9.2022

Dopolední domácí kontrola zavazadel a dokladů proběhla velmi rychle. A tak jsem si lehl a znuděně čekal až bude čas odjezdu. Ten nastal v půl 1. Naložili jsme věci a mě k Michalovi (Brandon) a jeho desetiletému synovi Davidovi do auta. Se zastávkou na nákup jsme po staré silnici dojeli ve 14:30 do Králova Dvora. Tam jsem ve školce vyzvedl natěšeného čtyřletého syna Tadease. Hned mi to zlepšilo náladu. Po 15:00 jsme vyrazili k letišti. Táda v autě usnul. A v 16:00 jsem ho po zaparkování vzbudil. Vydali jsme se k terminálu 2. Všechno se na letišti vrátilo do dob před covidem, a tak šlo všechno hladce a rychle. Na security jsme si plácli s ostrahou a vydali se ke gatu. Párkrát jsme zastavili v přilehlých shopech. Jídlo, pití, hračka že jo. V 17:30 začal boarding. V letištím busu jsme ale skejsli. Plánovaný odlet v 18:30 se tím trochu posunul. V letadle si to užívali především Michal s Davidem. Byl to jejich první let. Tádův už sedmý a tak se staral spíš o katalog z bistrem a svého plyšového Příšeráka. Můj už 57. a tak jsem se místo koukání z okýnka staral hlavně o pohodlí spolucestujích. Sotva jsme si dali rychlé občerstvení, začalo se klesat. Michalovi se užívání změnilo na přežívání. Podtlak z klesání mu skoro odstřelil hlavu. Alespoň podle toho jak vypadal a co říkal. Jo, může se stát. Kluci jen klasika - uši. No, v 19:30 jsme úspěšně v plné sestavě vystoupili z letadla. Malým letištěm v Billundu jsme prolítli a po cigáru mávli na prvního taxikáře. Jmenoval se Sven, měl nový osmimístný van Mercedes a stal se naším řidičem na celé tři dny... Za 7km na nedalekou farmu, kde jsme měli rezervovaný apartmán si řekl 35,- eur (259,- DKK). Ale měli jsme předem zjištěno, že se to v takových hrůzách pohybuje, takže mu to Táda bez problémů zaplatilDostal za to vizitku. Na potemnělé farmě nás kolem půl 9 přivítal milý domácí. Z třípokojového apartmánu zbudovaného pravděpodobně z bývalých chlívků jsme byli mile překvapení. Teplo, čisto. Zařízení i vybavení fukční i hezké. Obývák s KK byl středem. My s Tádou obsadili ložnici vpravo. Kluci pokoj s palandou vlevo. Ačkoliv Táda chtěl mermomocí na palandu nahoru, přemluvil jsem ho nakonec do velké postele. Všichni už jsme byli po 21 hod. unaveni a tak jsme po hygieně zapluli do svých.

Pátek 23.9.2022

Vzbudili jsme se nějak po sedmé ranní. Posnídali jsme nějaké dovezené drobnosti, dončili vybalení a šli se projít po okolí farmy. Navšrtívili jsme místní hospodářskou zvěř, dětské hřiště a cestou zpět poprosili paní domcí o zavolání Svena a jeho vanu. V půl 10 nás za alejí u hlavní silnice naložil a za stejnou sumu jako včera dovezl až před Legoland. Na parkovišti jsme kluky popsali telefonníma číslama otců a vpustili je hlavní branou do toho kostičkového světa. Od 10 do 12 jsme stihli:

lodičkou ve vodním kanále cestu kolem světa

vláčkem skrze města a přes safari

návštěvu vodního světa (nejvíc byly samozřejmě žraloci)

Ve 12 jsme zasedli v bufetu - sněz co chceš. Za dítě 119,- DKK, za dospělého 289,- DKK (Ceny by to byly dobrý bejt to v CZK, Takhle je to krát 3 a půl - ale časem jsme si zvykli že tu stojí vše jako v ČR akorát to prostě musíš násobit minimálně těma třenma). Hodinu a kousek jsme ochutnali všechno možné. Kluci si po obědě pohráli s legem (jak jinak) a my si vypili kafe a dali cigáro. Od půl druhý do čtyř jsme stihli plno atrakcí:

sedačkový kolotoč (Tádův nejoblíbenější - museli jsme se vracet)

vyhlídkovou plošinu

pirátské lodě s vodními děly

horskou dráhu (přihmouřili oko nad výškou toho nejmladšího z nás)

strašidelný dům a jiné

Toho mého prcka těch 6 hodin v plném zápřahu vyčerpalo a tak jsme se rozdělili a udělali si vlastní program. Brandon s Davidem se vydali na atrakce co byli pro 120cm + a my s Tádou jsme si dali lehčí styl. Navštívili jsme tučňáky, soutěžní stánky, duplo arénu atd. Po 17:00 jsme se sešli před Legoshopem u hlavního vstupu. Tádu už jsem občas nosil, rozběhl se až pro krabici lego T-Rexe. Děti si nakoupili a ještě před zavíračkou jsme opouštěli brány tohoto dětského ráje. Pěšky jsme podél obchvatu dle navigace došli do Lalandia supermarketu. Tam jsem nechal pětset dánských korun za zásoby na apartmán. Zavolali jsme Svena a jeli domů. Večeře, pivo, zpívání, skládání, sprchování a po 9 zase s chutí na kutě.

Sobota 24.9.2022

Lehké včerejší přetažení a hromada zážitků v hlavě vzbudila prvního Tádu. Do 7 jsme už byli vzhůru všichni. Nikam jsme nechvátali a tak jsme si po snídani hráli různé hry. Sluníčko vylezlo po 9 a tak jsme opustili chlívek. Kluci zkusili různá vozidla a prolejzačky. My dospělí šli zařídit prodloužení checkoutu. Majitelé byli zlatí senioři. Vyšli nám vstříc.Tak jsme se z procházky vrátili v 11 na pokoje. Sbalili jsme si a po obědě zase vyrazili ven. To jsme hráli na zombíky a slepou bábu. Já to opatrně korigoval. Ve dvě jsme šli volat tágo.Ve 14:30 jsme předali klíče a naposledli nasedli ke Svenovi. Srdečně jsme se s ním na letišti rozloučili a vydali se na procedůru k odletu. 2 hodiny jsme se binkali po letišti. Děti už z toho trochu ztráceli nervy. Není divu. Táda nedávno čtyřletej a po náročných 2 dnech už byl upískanej a protivnej. David čerstvě desetiletej před pubertou natěšenej na své koupené zbraně už chtěl klid a samotu. Ale nalodění jsme přečkali bez nějaké větší rozepřeTáda na mě v letadle okamžitě usnul. Hoďka zas utekla a tak jsem ho v půl 7 po přistání na V.Havla budil. Po 19:00 už jsme nasedali do auta. Setmělo se, na Zličíně jsme koupili KFC, a zadem se vydali na dvouapůlhodinovou cestu autem k domovům. To už mladí usnuli oba. Vzbuzení ve Staňkově se neobešlo bez vztekání a scény. Brandoni pokračovali v cestě západněji, já Tádu přenesl, uklidnil a po desáté večer už jsme spali ve své posteli.

V neděli jsme přestavěli T-Rexe na Triceratopse a odpočívali po náročném ale krásném výletě. Legu zdar!

PS. Dánsko je mou navštívenou zemí číslo 40. Počasí nic moc a draho. Ale můžu-li soudit z toho mála, je to malebná země s milými lidmi. Možná bych se tedy do Skandinávie ještě brzy vypravil (Švédsko? Norsko?). Huvidíme.

Detailní praktické info tentokrát vynechám. Kdyžtak si o ně napište, rád jako vždy poradím, budu-li vědět.

Fotogalerie prozatím na fb:

Dánsko - Legoland 2022

Tunisko 2O23 - bude doplněno !

Poučení:

Jsou za námi prezidenstké volby. Věc o které by se mělo mluvit. Dopadly tak jak dopadly. Z mého hlediska byla morálka a etika odsunuta o procento na druhou kolej. Který kandidát, co přestavoval, teď a tady víc rozebírat nebudu.

Jelikož jsem původně chtěl odvolit v Káhiře, zaměříme se na volby z geografického pohledu.

Nejchudsi regiony a ti mene stastni lide volili Zemana. On je vyvede z chudoby a jejich pocitu nestesti?

Zahraničí a Praha volila Drahoše. Tedy z většiny úspěšní a otevření lidé chtějí změnu?

To je takovej politickej paradox.

Nemam praci, nemam vzdelani, cejtim se nestastnej, jsem zapsklej a nesnasenlivej a proto zvolim člověka, kterej za to castecne zodpovednej a kterej je 30 let v nejvyssich patrech exekutivy.

Jsem v pohodě, jsem nad věcí, žije se mi dobře, tak chci změnu. U Drahoše byla volba pochopitelná v případě studu. Ano, tak se mi nechce potomkům vyprávět o někom jako je Zeman. Jinak ale...?

Lidi voli trochu proti svým zajmům. Byl to opravdu spis jen fotbalovej zapas. Vliv prezidenta na život jednotlivce je minimalní. Vzhledem k vysledkum nastesti. Ale priste do hoto pujdeme zas!(poznámka s mobilu bez diakritiky)

29.1.2018

Proflákal jsem se statečně do pondělí 29.ledna 2018. Je lehce po šesté ranní a odcházím sbalený snídat. Nakládám nějaké zvláštnosti a v sedm opouštím hotel a následně egyptsko-izraelskou hranici (no následně - je to ten cca 1km dlouhý, několik kontrol mající úsek). V 8 si pro mě má přijet skupinka Rusů. Nic se dlouho neděje, připojuji se na EGGED bus (místní Student Agency) a přes WhatsApp volám Edgarovi se kterým jsem byl domluven. Jop, sorry, fifteen minute. Přes izraelsko-jordánskou hranici podobný oser s kontrolami atd. Další štempl a na hranici s k nám přidává matka a synáček z Polska a tři starší Rusové, řidič, policista a zkušený průvodce Hasan. Jedeme krajinou Marsu (natáčelo se tu i několik filmů s mimozemskou tématikou), O hodinu dál se na parkovišti třpytí sníh. Je jasno a slunečno, nicméně chladno. Za jeden JOD si na pauze dávám horkou kávu a uvažuji šátek zvaný palestina (na zkoušku). Po 15ti minutách pokračujeme v cestě. V cca půl 11 po průjezdu několika beduínských osad a menších vesniček přijíždíme do Wadi Musa, výchozího bodu do skalního města Petra. Dostáváme tikety, instrukce, mapky a vyrážíme vstříc historii. 600 m do údolí vede pěšinou kolem prvních jeskyní, následuje 500m takzvaným Siquem, což je kaňon ne nepodobný Antilope v Arizoně. Promakaný a krásný systém sloužící k výzdobě, zavlažování a hlavně ochraně Petry. Po zhruba 50ti minutách přicházíme k nejznámějšího budu, K Pokladnici. To je vysoká skála s majestátně vyobrazeními reliéfy - nádhera sama. Mezi pár turisty se potuluje spousta místních Gipsys. Malí kluci i starší týpci, kabáty, stíny na očích, na koních, oslících i na velbloudech nabízejí od pohlednic přes vyjížďku až po prohlídku skal. Na doporučení odmítáme. Jen já se domlouvám s cikánským klukem s oslem, že mě povozí aspoň po návsi. Za dolar jak jinak. Až si každý uděláme tunu fotek, můžeme razit hlouběji. Přicházíme k divadlu a kráčíme dál do poloviny skalního města. Tam usedáme vstřebat výhledy, vypít si horkou čokoládu a domluvit další program. Je už asi 14:00. Ruská partička s Hassanem odchází. Já dávám polskému klukovi mikinu a zvyšujeme tempo, abychom stihli ještě druhou část Petry. Jdeme k Templu až na konec a pak už se jen snažíme dohnat časovou ztrátu. Jsme uhnaní, ale nasycení a včas ve Visitor centru. První skupina v domluvený čas však na svém místě není. Navrhuji jít na parkoviště. Řidič tam je, ostatní nikoliv. Čekáme a čekáme. V 16:00 přicházejí a oznamují průšvih se zásekem karty v bankomatu. Ouvej. Po obědě se to prej nějak vyřeší. V blízké restauraci užíváme jordánských pochoutek a nečekaně chladného prostředí (číšníci v bundách). Nicméně oběd, polívka i dezert jsou parádní. S dobrým gastro zážitkem můžeme nasedat. Jordánský průvodce řeší kartu a pak už se povídá a povídá. Obě hodiny na hranici tam i zpět nám Hassan vypráví historii i současnost jordánského lidu. Nelehký úkol střídat angličtinu s ruštinou a na konci našeho výletu uděluji 10ti dolarové spropitné. To už je po 18:00 a čeká nás procedura na jordánsko-izraelské hranici. Mě pak ještě na izraelsko-egyptské straně. No není úplně fajn ukazovat pas desetkrát denně, už je celý orazítkovaný a jak se na něj tak poslední dnešní celník zadívá, tak povídá: Kamaráde, tady je ještě trochu válečná zóna a ne hudební festival“. No jo. Asi jo. Ještě to se mnou budou muset 3 dny vydržet. Koupil jsem si pivko, dorážím na hotel, volám domů a po 22 hodině a nachozených 18ti km usínám.

Poučení:

Můj způsob cestování je velmi odlišný a svérázný. Během těch deseti let jsem si ho zdokonalil k obrazu svému. Většinou, ale nabourává zbůsob cestování všech ostatních dotčených. Nejsem typický turista, ale ani typický batůžkář. Cestuji v takové lowcoastové první třídě s velkým přehledem o prostředí, ale s minimální jazykovou vybaveností. Pravidla si tedy raději vytvářím už předem. Na těchto denních výletech se to pak projevuje nejvíc. Na výletě do Káhiry jsem dost zmátnul průvodce i řidiče. Na výletu do Petry zase moc nechápali spolucestující. Nakonec je to ale zábava pro všechny zůčastněné. Dobrodružství a jedinečnost na prvním místě, stereotyp a unifikace až na tom posledním!

30.1.2018

Úterek má být opět odpočinkový den a tak k němu i patřičně přistupuju. Budím se a odcházím snídat až v nejzažší čas. Po snídani se jdu projít už sluncem zalitých resortem a dojdu až k Diving Centru. Tam se dávám do řeči s Tahou - místní Diving Master. Slovo dá slovo... a dohodu. V 11:30 sraz ve vedlejším hotelu Taba Hilton u lodi. Takže se na hoďku začtu na pláži a pak přes zastávku pro vybavení odcházím na smluvený čas k lodi. Dostávám neopren, brýle, ploutve a instrukce na první ponor. Nasazujeme kyslíkové bomby a už se při pobřeží učím jak na to. Netrvá dlouho a plavu pod vodou. Učím se znaky, vyrovnávání tlaku, nádechy a výdechy. Paráda, potápím se. Jdeme do větších hloubek až ke korálovému útesu. Je to ještě krásnější svět než při šnorchlování, na které jsem z předchozích cest zvyklej. Rybky, barvičky, jiné druhy živočichů. Perutýn! Plujeme dál. Hvězdice! A tak dál, medúzy, a tak dál. Dělám si pár fotek a videí. Po dvaceti minutách se na pokyn vracíme k pobřeží. Vynoříme se, dostanu pět, zaplatím 50 a spokojeně odcházím. Mít čtyři dny tak jdu do PADI. Na pokoji dávám sprchu a vstřebávám zážitek. Okolo 15 hodiny si jdu vychutnat zbytek teplého dne na pláž. Čtu si knížku, koupu se a vychutnávám pivko. Následně se seznamuji s partičkou Slováků, probíráme lety a zdejší možnosti vyžití. No mě zbývá už jen jeden celý den a ten je jasný. Proto v 18 končím. Jdu si zavolat, něco zapsat. Pak se trošku neshodnu na recepci kolem snídaně s sebou. Ale je už 8 tak jdu spát. Proč? Protože půl čtvrté.

Poučení:

Nejsem úplně resertový typ. Toto ubytování jsem vybral letos jako dárek k vánocům a místo pro odpočinek. Ačkoliv je tu krásně a je tu všechno potřebné, už za dvě hodiny se většinou nudím. Taky sem úplně nezapadám, zaměstnanci se mě často ptají, kam jdu, koho hledám.

Nedovedu si představit trávit takto každou dovolenou a 7 dní v týdnu. Navíc třeba ještě s all inclusive. To by byla moje smrt. Za týden bych znuděný prasknul :-D

31.1.2018

Půl čtvrté. To je ten čas kdy vstávám, abych poslední celý den tady využil na maximum. Mám domluvený celodenní trip do Jeruzaléma. Opět s ruskou kanceláří. Ve čtyři opouštím hotel se vším potřebným včetně snídaně. Procházím dobře známá kontrolní stanoviště a po půl páté čekám před hranicí. Do busu pouze s řidičem a průvodkyní nastupuji sám. Postupně se na zastávkách v Eilatu autobus plní ruskými a polskými občany. Výlet bude v ruštině, což jsem věděl, což mi ale vzhledem k mému stylu výletování vůbec nevadí. Na první zastávku se prospím a je v osm. Na benzině už někde v Negevské poušti. Ajskafíčko, ajcíčko a jablíčko. Dál stoupáme pouští kolem skleníků, kolem Masady až do postupného klesání, až na úplné světové dno. Nejnižší bod pod hladinou moře. Mrtvé moře. Tady máme na hoďku rozchod, někdo se jen tak prochází, já samozřejmě oblékám plavky a vbíhám do té velké hodně slané louže. Opravdu to nadnáší :-) Příležitost pro focení, užívám si to. Už se ale blíží čas odjezdu. Balím se, sprchuji se a postupně se posouvám kolem krystalů soli až k busu. Po další hodině je další zastávka. Řeka Jordán je místo, o které se svedli nedávné boje. Cesta k ní vede střeženou oplocenou silnicí uprostřed pouště. Přijíždíme na místo. Izraelská strana řeky má značně moderní zázemí oproti kostelíku na druhé straně řeky – tedy na západním břehu Jordánu. Toto je údajně to místo kde Jan Křtitel křtil Krista. Dělají se tu různé obřady různých křesťanských církví. Dnešek není výjimkou. Zpěvy, křty atd. Náš „pravoslavný zájezd“ z většiny fasuje rubáše, bílá plátěná sukna se svatým obrázkem na hrudi. V tomhle se v bahnivé řece rozpůlené hranicí cachtají a křížkují. Pro mě je to zvláštní ceremonie, ale samozřejmě si taky nohy smočím a umyju si ksicht. Po těchto obřadech se rubášoví lidé odcházejí převléci, Mokré rubáše a nutnost být pod ním nahý nepřináší většinou hezký pohled na ženy i muže ve věku. Jen asi dvě výjimky u dcer se najdou. Ale to už se rouhám.

Cca ve 12:00 opouštíme posvátnou řeku, abychom se přesunuli do posvátného Betléma. Toto je území palestinců. Zde parkujeme ztěžka náš velký kolos a procházíme ukřičenými trhy až ke chrámu Zrození. Nativity Church je místem, kde se Ježíš údajně narodil. Výzdobou jsem fascinován, vyprávěnému příběhu, ale rozumím jen občas. O co jde samozřejmě vím. Tady byl chlév, tady jesle atd. Všichni poklekávají, modlí se a já si prohlížím okolí. Fascinující prostředí a fascinovaní návštěvníci. Na to se přesuneme o blok dál, kde nás čeká perfektní oběd. Tento týden nejlepší výběr splachuji ne zrovna levným (20 šekelů), ale skvělým palestinským pivkem. U východu si prohlížím velký obraz na kterém je rakouskočeská parta u sochy TGM. Po souvislostech nepátrám. Když jsme tak dobře najezeni a naladěni, odváží nás do krámku se suvenýry. Je promakaný, dost krásný cetek za pár šupů po dřevěné sochy za tisíce dolarů. Beru pár cetek. To už přijíždíme do cíle dnešního výletu. Brány Jeruzaléma respektive starého města jsou před námi. Klasické panorama se Skalním Dómem. Tower of David a slavná Via Doloresa (cesta kříže). Není sezona, je okolo 15 stupňů, tak to jde. Procházíme s několika zastávkami s vyprávěním, focením a modlením až k chrámu Božího hrobu. Jedná se o takzvané souchrámí. Velký starodávný komplex spadající pod několik církví vystavěný na údajném hrobu Ježíše Krista. Do místa, kde je tento hrob musí člověk vystát hodinovou frontu, hodně se předklonit, vypnout foťák a v malé komůrce je pak možné pokleknout a chvilku se pomodlit. Fascinace opět o úroveň výše. Absolvuji to také. Další je v plánu Kámen pomazání. Podobný proces, tady lidé i pláčou. Na závěr je pravoslavný obřad, chvalozpěv nebo co to je, u pozůstatků Golgoty, kde vstal Džíza z mrtvých. Suma sumárum 3 hodiny v kostele. Do konce života už doufám nemusím. Jako vtip, opět se nechci rouhat:-) Když se scházíme před chrámem, stmívá se. Sbíháme muslimskou čtvrtí do čtvrti židovské a k nejvýznamnějším bodu jejich židovského vesmíru - ke Zdi nářků (rusky jsem pochopil - Stěna pláče). Za soumraku je to další z úžasných podívaných. Klobouky, pejzy, kinklání, čtení Tóry... to vtáhne zaručeně každého. Pohladím zeď plnou přání a pak už se vzdaluji, abych toto představení viděl zeširoka. Celé to finišuje rozvášněný dav mladíku s vlajkami. Raději odcházíme. Jdeme kolem cedule City of David k autobusu. Ten startuje v 19 bez jednoho opozdilce. Všimneme si naštěstí včas a napodruhé už úspěšně opouštíme toto svaté město. Nagevskou pouští se dvěma zastávkami, po čtyřech hodinách přijíždíme do Eilatu. Po dalším překročení hranice přiházím po 20ti hodinách na pokoj a blahoslavně chrápu.

Poučení:

Letos mi táhne na 33 let. V „kristových letech“ jsem shodou okolností navštívil nejposvátnější místo na světě (a to hned pro 3 neznámější monoteistická náboženství na světě – křesťanství, islám, judaismus). Prošel jsem místa s velkým duchovním nábojem a viděl tu spousty pobožných lidí. Nicméně zůstávám ateistů.Mé kritické myšlení mi nedovoluje věřit nedoloženým věcem. Můžu se ztotožnit s příběhem o životě Ježíše Krista. Jestli existoval, byl to určitě záslužný člověk, morální autorita a pokroková osobnost. Ale nejde mi akceptovat příběh o narození z panny, konání zázraků a zmrtvýchvstání v podobě božího syna. Nejpochopitelnější je pro mě v tomhle ohledu učení Buddhy, což je spíše myšlenkový směr než vírajako taková. Takže i teď když se mě někdo zeptá tak : „jsem ateista se sympatiemi k buddhismu.“

1.2.2018

Čtvrtek 1.2. Den poslední. Půlka. Snídaně, pláž, předposlední kapitola knížky, bonbóny, balení, pokec s Tahou a už jsou dvě hodiny odpoledne. Čas na check out. Domlouvám se, že ještě dvě hoďky počkám na venkovním baru u pláže. Což právě teď dělám, dopisuju tyto poslední řádky na území Egypta, dávám si coke. Hosté popíjí koktejly, pozorují mě jak sedím u svého batůžku, nejspíš mě mají za zbloudilého spisovatele. Čas 16:00 se pomalu naplňuje. Zbývá přejít naposledy hranice, sednout na bus a dopravit se na letiště. Čas do odletu využiji pro dočtení knížky a zálohu fotek a videí. Mohl bych stihnout přepsat ty to mé výplody do digitální podoby a v 1:55 v Praze by mohla být pasáž Izrael 2018 u konce. Pokud by se  cokoliv zajímavého ještě přihodilo, tak se ještě přihlásím. Pokud ne, tak už první víkend v únoru čteš toto vše na mém webu.

Fotogalerie prozatím na fb:

Dánsko - Legoland 2022

Tunisko 2023